Likutej Sichot: Parašat Šlach

A)

V týdenním oddíle Šelach nám Tóra vypráví o průzkumnících, kteří se vrátili z průzkumu Erec Jisroel a kteří svými slovy vyděsili celý židovský národ. (Toto oddálilo vstup do Erec Jisroel o dalších 40 let). Řekli, že "národ sídlící v zemi je silný a mocný." Naši učenci, blahé paměti, vysvětlují, že průzkumníci řekli, že ten národ je tak silný, že dokonce ani B-h (B-že chraň) je odtamtud nemůže vyhnat.

Vyvstává zde však otázka. Jak je možné, že generace, kterou B-h vyvedl z Egypta a vedl je po poušti, přičemž oni sami na vlastní oči viděli zázraky, které přesahovaly přírodní zákony, se vyděsila slovy, že lidé sídlící v zemi, jsou silný a mocný národ, že jsou silnější než my. Jak je možné, že si nebyli jistí toho, že stejně jako jim B-h učinil zázraky na poušti, že neučiní zázraky také při vstupu do země?

Kálev při své řeči, kterou chtěl vyvrátit slova ostatních průzkumníků říká: "Pojďme, vystoupíme a zdědíme tu zemi." Co tím má ale Kálev na mysli? Pokud chce vyvrátit slova průzkumníků, mnohem více by se hodilo, aby zmínil zázraky které všichni viděli na vlastní oči a zažili na vlastní kůži při východu z Egypta a na poušti. A stejně jako nám B-h učinil zázraky tam, učiní nám také při vsrupu do Erec Jisroel. Namísto toho však říká: Pojďme, vystoupíme a zdědíme tu zemi. " Jak je možné, že těmito slovy vyvrací Kalev slova průzkumníků?

B)

Na poušti, o které je napsáno, že se tam nacházeli "hadi, štíři a škorpióni" (a je vysvětleno v midraši, jak hroziví byli tito hadi, štíři a škorpioni) dal B-h celému židovskému národu oblaka slávy (Ananej HaKavod), které je chránily a zabíjely všechny hady, štíry a škorpióny. K jídlu jim dal každý den manu - chléb z nebes a k pití vodu ze studně Miriam, která s nima cestovala z místa na místo.

Při válce s Egyptem za ně válčil samotný B-h a rozestoupil pro ně moře, což je považováno za jeden z největších zázraků vůbec. Všechny tyto zázraky široce přesahují přírodní zákony.

Prostředí Erec Jisroel představovalo přesný opak. B-h určil, že se příroda bude řídit jasnými logickými pravidly. Pro získání chleba se museli velmi namáhat a nejen, že je chléb ze země neučinil více jemnými (jako mana na poušti) ale naopak, čím více jedli, a čím více se zabývali potřebami tohoto hmotného světa, stali se hrubějšími, což je oddalovalo od studia a duchovní služby B-hu. A To je také význam verše: "Země pojídající své obyvatele."

Průzkumníci nechtěli sestoupit z úrovně, na které se nacházel celý národ putující pouští. Nechtěli opustit duchovní službu a studium Tóry bez problémů tohoto světa. Byli přesvědčeni, že není možné obývat zemi a dohromady s tím sloužit B-hu. Samotný vstup představuje duchovní sestup a dříve či později je země pozře. Proto učinili vše proto, aby k tomuto hrozivému pádu nedošlo.

Pravdou však je, že v tomto se průzkumníci mýlili. Celým účelem je učinit z tohoto hmotného světa "příbytek pro B-ha" (Tanchuma, Naso 16.) Tím že pracujeme s tímto hmotným světem, máme tu možnost z něho učinit nádobu pro duchovní (Kli LeElokut). Celé putování pouští nebylo samo o sobě cílem, ale přípravou na vstup do Erec Jisroel a na budování tohoto B-žího příbytku v našem hmotném světě.

C)

Podle toho můžeme také pochopit slova Kálebovy odpovědi: "Pojďme vystoupíme a zdědíme tu zemi."

Při vstupu do Erec Jisroel přestaly všechny zázraky, které B-h činil na poušti (Oblaka Slávy, Man a Studna Miriam) a nastal přirozený koloběh přírody. Poušť je místem nadpřírodních zázraků. Obytná zamě je místem přírody, která se řídící podle jasných pravidel. Jsou to pravidla říkající, že silný přemůže slabého atd. To je důvodem proč slova průzkumníků (mocný a silný lid) vyděsila celý Židovský národ. Uvědomovali si, co vstup do Erec Jisroel obnáší. Stejně jako bylo na poušti B-ží vůlí činit zázraky, nyní jsou jeho vůlí zákony, které On sám ustanovil a upevnil ve světě v podobě přírody. Podle těchto zákonů se nemohou postavit proti silnému a mocnému národu který sídlil v zemi, proto na celý národ upadl strach. Přichází však Kálev se slovy: "Pojďme, vystoupíme a zdědíme tu zemi," těmito slovy sděluje celému Židovskému národu, že se nemáme čeho obávat. Pokud je B-ží vůlí, abychom zdědili tuto zemi, učiní pro nás zázraky a přemůžeme tento mocný a silný národ. (A není v žádném případě omezen zákony které ve světě ustanovil) Nebudou to však zázraky stejného druhu jako zázraky které učinil na poušti, nýbrž zázraky pocházející z mnohem vyšího místa než ty první. Tento druh zázraků se bude dít v přírodě bez toho aniž by narušil základní přírodní pravidla (jako například při rozdělení moře, kdy voda stála kolmo namísto horizontálně, což je velmi zřetelné narušení přírodních zákonů). Židovský národ vstoupí do země a bude válčit podle přírodních zákonů, ale byť stojí proti silnějšímu protivníku, zvítězí a zdědí tu zemi, aby z ní mohl učinit B-ží příbytek. Byť se naházejí v obytné zemi uvidí v ní úspěch, který přesahuje její omezení a zákony. Je to zázrak, který je oblečen do obleku přírody.

Proto Kálev nepřipomíná zázraky pouště, ale hovoří jak hovoří.

Souhrn z Likutej sichot Lubavičského Rebeho, díl 4. Šlach - překlad do hebrejštiny, samotná sicha byla řečena o Šabat Parašat Šlach v roce1962

Souhrn - Šimon Šlechta

Publikováno na ješiva.com