Micvot
(přikázání) které nám B-h dává skrze Tóru, můžeme obecně
dělit do tří skupin: Mišpatim, Edot a Chukim (v češtině nemáme
speciální pojem pro každou z nich).
MIŠPATIM
jsou druhem přikázání, která jsou logická a můžeme je
pochopit lidským rozumem. I kdyby nám je Tóra nepřikázala (B-že
chraň) sami bychom došli k tomu, že je správné takto činit.
Mezi tento druh micvot můžeme řadit např. ctění otce a
matky, nezpůsobování utrpení zvířatům atd.
Nejenže k nim dojdeme naším rozumem, ale ani nemůžeme činit
jinak, protože jsou naším rozumem podmíněny.
EDOT
jsou zákony, na které bychom svým rozumem nepřišli, potřebujeme,
aby nám je Tóra přikázala. Poté, co jsou však zmíněné v
Tóře, jsou velmi pochopitelné a mají i logické vysvětlení.
Například Šabat a další svátky. Teprve poté, co nám B-h
daroval Šabat, mohu pochopit jeho důležitost. Bez toho, aniž by
nám ho B-h daroval, bychom k němu však nikdy nedošli.
CHUKIM
jsou zákony, které nemají žádné logické vysvětlení a mohou
logice i protiřečit. Chukim jsou projevem jediné věci: "vyšší
vůle." Při konání tohoto druhu micvot se projevuje jediná
věc, totiž, že se jedná o vyšší vůli. Tím pádem je
nedodržuji kvůli tomu, že sám rozumím, o jak dobrou věc se
jedná (např, humánní čin), ale konám je pouze proto, že B-h
chce abychom takto činili.
B)
Naše
týdení paraša pojednává o micvě červené krávy. Červená
kráva je nejtypičtějším příkladem pro micvot zvané CHUKIM
(jak můžeme vyčíst i ze jména parašy - Chukat)
Popel
z červené krávy se používal k očistě duchovní nečistoty,
způsobené kontaktem s mrtvým tělem člověka (Tumas Meis)
Je
řečeno v Midraších, že jakmile Moše slyšel o této duchovní
nečistotě způsobené konaktem s mrtvým, "Mošeho tváře se
propadly" a ptal se: "jakým způsobem bude možno
očistit tuto nečistotu?"
(Ohledně
ostatních nečistot se takto neptal, protože představují pouze
detail duchovní nečistoty, ale nečistota (tuma) mrtvého těla
představuje naprosrý opak svatosti (Halachický pojem Avi Avot
Tuma) . Svatost (Kduša) je život a vitalita. Po dobu, co:"
Dvekim BHavajej Elokim Chajim" (jsme napojení na živého
B-ha), záležitost smrti nepřichází v úvahu. Smrt poukazuje na
naprosté oddělení (B-že chraň) To je důvod, proč se Moše
divil, jak bude možné Tumas Meis očistit.)
Poté,
co B-h sdělil Mošemu micvu červené krávy, jeho mysl se
uklidnila, protože skrze tuto micvu je možné očistit i nečistotu
Tumas Meis.
Svět
(a nezáleží na tom, zda tento hmotný svět nebo jakýkoliv jiný
z duchovních světů) představuje hranice a vše co se v něm
nachází, je jasně definováno. Je světlo a tma. Je svatost a tuma
(duchovní nečistota). Podle lidského rozumu a logiky světa není
možné žádným způsobem spojit dohromady dva protiklady. To je
přesně to, co se děje skrze micvu červené krávy, kde můžeme
vidět, jak se naprostý opak života a svatosti obrátí v život a
svatost. Aby to bylo možné, je zapotřebí taková síla, která
všechny světy přesahuje (tím pádem nejsme omezeni jejich
definicí a může dojít i ke spojení dvou protikladů, jedná se
však o věc, kterou nemůžeme pochopit lidským rozumem).
C)
Chukim
jsou odvozeny z hebr. slova CHAKIKA (rytina). Je rozdíl mezi písmeny
vrytými do kamene a napsanými na pergamen. Písmena napsaná
inkoustem na pergamen zůstávají oddělenou věcí. Je inkoust a je
pergamen. Písmena vrytá do kamene nejsou dvě věci, ale ony samy
jsou součástí kamene. Pomocí tohoto příkladu můžeme pochopit
naše konání micvot:
Při
konání micvot druhu chukim je znát, že to dělám, protože to
tak B-h chce, (stejně jako písmeno vryté do kamene,) nikoli však
při konání mišpatim nebo edot. Protože mišpatim a edot mají
logické vysvětlení a jsou pochopitelné, mohu říci, že je
nekonám z důvodu, že se jedná o vyšší vůli, ale právě kvůli
jejich logice (jako písmeno napsané na pergamen).
To
se učíme z micvy červené krávy, že opravdovou podstatou všech
micvot, bez ohledu na to, zda mají logické vysvětlení (mišpatim
a edot) či nikoliv (chukim), je vyšší vůle. To by také mělo
být motivací při jejich konání.
Z
Likutej sichot Lubavičského Rebeho, díl 4, (hebeejský překlad)
Samotná
sicha byla řečena během Šabat Parašat Chukat v roce 1950 a šabat
parašat Chukat-Balak v roce 1952
